Poslední byl nejlépe připravený.

Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Historie, Vydáno dne: 25. 02. 2009

Odra

Poslední vůz uhlí ostravské dílčí pánve byl vytěžen 30. června 1994 na nejlépe připraveném dole revíru, na Dole Odra (Vítězný únor) v Ostravě-Přívoze. Dokladem toho odvážného tvrzení je fakt, že teprve rok předtím, v roce 1993, vyložil tento důl skipové zařízení na nové 10. těžní patro a současně měl v této době v předstihu otevřeno i další 11. 'patro, a to hned oběma jámami najednou. Po zkušenostech z okolních dolů s podpatrovou těžbou byla totiž otvírka nových pater Dolu Vítězný únor prováděna hned přes dvě patra najednou, a to přes 300 m hloubení každé jámy. Vtažná jáma byla prohlubována klasicky pod ochranným povalem a výdušná jáma k ní byla prohloubena vrtným komplexem WIRTH VSB-VI o průměru 6 m do hloubky 1008 m. Ptáme se, kdy a jak vznikl tento velkodůl v blízkostí hlavního ostravského nádraží, který mohl své uhlí dodávat pásových dopravníkem přímo do sousední koksovny?



Po druhé světové válce zůstalo v revíru třicet samostatných malých dolů, když světově intenzifikační trendy v hornictví směřovaly k dalším radikálním koncentracím těchto těžebních center. V padesátých letech tak vznikl spojením čtyř dolů v karvinské části revíru velkodůl ČSA a v ostravské dílčí pánvi se projekčně připravuje spojení tří bývalých podniků Vítězný únor (František) v Přívoze, Stachanov (Hubert) v Hrušově a Eduard Urx (Anselm) v Petřkovicích. V roce 1959 pak byla zahájena realizace tohoto projektu hloubením nových dvou jam. Skipovou jámou Vítězný únor 2 (VÚ2) v Přívoze a tzv. kamennou jámou Eduard Urx 5 (EU5) v Koblově. Oba těžební komplexy byly na novém 9. patře propojeny tři a půl kilometrů dlouhým překopem, zvaným magistrála. Veškeré uhlí z důlního pole šlo ve vozech po této magistrále směrem ke skipové jámě v Přívoze a zpět putoval veškerý kámen z ražeb do Koblova.

Spojené nové 9. patro bylo dokončeno koncem šedesátých let, když pak jámy v lokalitách bývalých podniků se již dále neprohlubovaly. Především Důl Urx (dnešní Hornické muzeum, jáma Anselm) dokopal svou jámou uhelné zásoby až na dno karbonu, do sloje Fany, a proto počátkem osmdesátých let bylo započato dobývání zásob v ohradníku této jámy. Další těžební kapacita tohoto závodu se postupně přesouvala do zásob nového patra pod Koblovem. Studie dobývání ohradníku jámy Urx byla současně i první studií k záchraně památkových budov i budoucího hornického muzea.

Značná část uhelných zásob nového patra byla již předtím vydobyla padpatrově. Proto vedení nového velkodolu muselo neprodleně pokračovat v otvírce 10. patra. Po zkušenostech s vysokou pracností při prohlubováni jam přichází vedení s logickou myšlenkou prohloubit obě jámy hned o dvě patra najednou. Velkým pomocníkem při realizaci této smělé myšlenky byl závod DPB Paskov který zde při prvních větrních spojeních po prohloubení obou jam v ohradnících vyvrtal přes 2 km širokoprofilových vrtů.

Nové 10. patro Dolu Vítězný únor mělo v době útlumu otevřeno a připraveno přes deset milionů tun kvalitního koksovatelného uhlí vesměs v příznivých geologických podmínkách pro pluhové dobývání. Ty mohly být vydobyly levně bez dalších nákladů na otvírku a přípravu. Dnes se tak levně dobývají otevřené zásoby uranu na Dole Rožná na Vysočině, kdy 110 horníků vydobude zásoby rudy, které po léta otvíralo hloubením jam a ražbou překopů tisíce jejich kamarádů.

Zde zvítězil logicky rozum nad fanatizmem. I dnes by se v revíru hodil na dokopání levných zásob koksovatelného uhlí jeden malý důl (natož velký). I zítra bychom jej uměli v klidu útlumu uzavřít. V hornictví vždy vítězila rozvaha a racio nad spěchem a fanatizmem.

Ing. Stanislav Vopasek
emeritní náměstek pro výstavbu Dolu VÚ
Článek byl uveřejněn ve Zpravodaji v roce 2004