PŘÍBRAM KOLÉBKA RUDNÉHO HORNICTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH.
Příbram v historii sestávala do r. 1953 ze dvou měst: Příbramí a Březových Hor. Dochovaná nejstarší listina potvrzující existenci Příbrami nese datum 20. 6. 1216. Podle archeologických nálezů bylo území pod jménem Březové Hory spojeno s těžbou nalezených rud již ve 13. století. Až do roku 1896 to byla osada královského města Příbram. Teprve 19. 1. 1897 na základě listiny císaře Františka Josefa I. byla obec Březové Hory povýšena na královské horní město Příbram tento titul dostala před 318 lety. V roce 1953 od 1. ledna za silného nesouhlasu březohorských občanů bylo město sloučeno s městem Příbram.
Z historie dobývání ložiskaArcheologické nálety dokládají báňské práce na rudném ložisku Březové Hory několik století před písemným dokladem, který pochází z roku 1311. Ložiska byla otvírána štolami, na které navázaly jámy. Počátek 16. století je vzestupem dolování, konec století znamená úplný úpadek těžby stříbrných rud, a to trvalo až do konce 17. století. Začátkem 18. století došlo k obnovení těžby Ag Pb rud s pomalou vzestupnou produkcí. Těžební činnost v březohorském revíru nebyla pak již přerušována. Od roku 1897 je výhradním podnikatelem stát.
V roce 1892 došlo k důlnímu požáru na Dole Marie, kdy přišlo o život 319 havířů, po nichž zůstalo 960 sirotků a 285 vdov. Další špatnou zprávou bylo, že v témže roce prudce klesla světová cena stříbra s nepříznivým dopadem na ekonomiku celého revíru.
V roce 1910 bylo dosaženo největší produkce kovů v koncentrátech a v roce 1912 ve výrobě olova a stříbra na huti.
Za první republiky přispěla řada technických opatření ke snížení ztrátovosti. Zavedení flotační úpravy umožnilo od roku 1929 efektivnější zpracování chudších a jemnozrnnějších sfaleritových rud.
Po druhé světové válce došlo k nárůstu těžby a zvýšenou produkcí zinku byl do jisté míry vyrovnán pokles produkce olova a stříbra způsobený poklesem kovnatosti těžených zásob. Značným ekonomickým ztrátám nešlo zabránit, a tak v roce 1971 bylo rozhodnuto o zastavení těžby a likvidaci ložiska.
Ukončení těžby a poslední vytěžený vůz rudy na Březových Horách byl v roce 1978. K této události byla vydána pamětní medaile, na které jsou vyobrazeny doly Anna, Ševčiny, Vojtěch, dobývané prvky Ag, Sb, Pb, Zn a napsáno: „Když práce naše dokonána" Marie Prokop „Březohorský rudní revír".
Z historie montánní vědy a technikyBouřlivý rozvoj příbramského hornictví a hutnictví ve druhé polovině 19. století provázely kvantitativní změny v oblasti montánní vědy a techniky:
- roku 1870 byl k rozpojování hornin použit dynamit
- roku 1873 strojní vrtání stlačeným vzduchem
- roku 1875 na hlavních důlních chodbách doprava pomocí koní
- na přelomu 70. a 80. let 19. století zkušebně použity lokomotivy benzolové a na stlačený vzduch
Před zavedením parních strojů byla využívána vodní síla. Důl Drkolnov z poloviny 19. století využíval kolo o průměru 12,4 m a šířce v místě lopatek 0,9 m. Celková hmotnost byla 1520 tun. Vertikální dopravu zajišťovala vodní kola a koňské žentoury. Pro dopravu těživa v okovech, prvně v Rakousko-Uhersku, byl v roce 1846 instalován první parní stroj na šachtě Marii. Stoupající stroj na parní pohon roku 1849 a důlní klece místo okovů v roce 1853. Důl Prokop hluboký 500 m instaloval parní stroj o výkonu 300 k roku 1858. O několik let později se parní energie realizovala běžně u důlních vrátků, kompresorů, strojního vrtání, čerpání vody. Tyto stroje byly v 80. a 90. letech přestavovány a v jejich zdokonalení měl březohorský revír primáty Rakouskouherské monarchii, a tím i mezi rudnými revíry Evropy.
Roku 1889 Důl Vojtěch instaloval nový parní stroj o výkonu 450 k a těžil z hloubky 1300 m. Roku 1914 Důl Anna instaloval nový parní stroj o výkonu 750 k. Tyto parní stroje sloužily bez větších zásahů až do ukončení těžby revíru, tj. do roku 1978. Nyní se obě těžní zařízení řadí mezi známé technické památky Hornického muzea Příbram.
Z historie vývoje počtu zaměstnanců a obyvatelstva a vzdělávacích institucí V roce 1890 zaměstnával báňský podnik 5477 pracovníků a v roce 1918 - 2109 pracovníků. Dne 19. povýšil císař František Josef l Březové Hory na královské horní město. V roce 1934 zaměstnával báňský podnik pouze 1290 horníků. Na začátku třicátých let 20. století žilo v Příbrami 10 469 obyvatel a na Březových Horách 3160 obyvatel.
Československá republika patřila koncem dvacátých let 20. století svým podílem 1,4 % z celkové průmyslové výroby ve světě mezi deset hospodářsky nejvyspělejších států světa.
Při korunovaci Panny Marie Svatohorské roku 1932 zavítalo do Příbrami 80 tisíc poutníků.
Ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století byly založeny v Příbrami kromě báňské akademie (později VŠB) i jiné významné vzdělávací instituce:
1851 - zřízení dvoutřídní a později nižší reálky,
1881 - 82 c.k. reálné a vyšší gymnázium,
1875 - učitelský ústav působící až do r.1948,
1893 - byla dokončena výstavba dívčí školy,
1884 - průmyslová škola pokračovací. Příbrami se říkalo Podbrdské Athény.
Po druhé světové válce žilo v Příbrami 9000 lidí a na Březových Horách 2200 lidí. V roce 1953 se spojila Příbram a Březové Hory. V roce 1957 byl schválen územní plán se zástavbou domů pro 37 200 obyvatel a o deset let později byl přepracován na 50 000 obyvatel. Největší zaměstnanost v Příbrami měla vliv na migrační proces v letech 1950 - 60, kdy migrační index dosáhl dvojnásobné hodnoty z 12 445 na 25 687 obyvatel. V roce 1958 pracovalo na ložisku 9415 pracovníků. Do rok u1958 bylo v podzemí vyhloubeno 23 km jam, 2188 km chodeb a překopů a opracováno více než 19 000 000 m2 žilné plochy. Na povrch směřovalo 6 000 000 m3 aktivních základek. Množství hornicky zpracovaného kovu, vyčíslené 48 432 tunami uranu zařadilo příbramské uranové ložisko mezi největší ložiska žilného typu na světě. Současně s uranovou rudou se neperiodicky těžilo olovo, zinek a stříbro. Například z jámy 21 se vytěžilo 11 tun stříbra.
V roce 1974 se docílilo v těžebním podniku během celé historie uranového hornictví na Příbramsku nejvyšší zaměstnanosti počtem 9535 pracovníků. Veškeré podnikání s dobýváním uranového ložiska vytvářelo množství nových primárních i sekundárních pracovních příležitostí. Podle závěrečné zprávy ložiska Příbram (část IX) z roku 1995 prošlo těžebním podnikem během jeho existence okolo 100 000 lidí, z toho bylo 65 000 civilních zaměstnanců a 35 000 odsouzených.
Ukončení těžby a současný stavPodobně jako u rudného revíru končí v roce 1991 z hospodářských důvodů těžební činnost podniku Uranové doly Příbram. Dne 31. 10. 2001 byl zrušen s. p. Rudné doly Příbram sloučením se s. p. DIAMO. Ukončením zcela nezanikla hornická činnost v Příbrami. Příznivých geologických podmínek a důlního zázemí, zejména šachet č. 16 a 11, bylo v devadesátých letech 20. století využito k ražbě a vybudování podzemního zásobníku plynu. Toto ojedinělé dílo v hloubce okolo 1000 m, s objemem 620 502 m3 vyražených prostorů, se zařadilo po dokončení v roce 1998 mezi světově uznávané projekty.
Někdejší slávu příbramského hornictví dnes připomíná příspěvková organizace Středočeského kraje, kterou je Hornické muzeum Příbram, největší svého druhu v České republice a jím budovaný báňský skanzen.
V roce 2003 zvítězilo v celostátní soutěži muzeí ČR - GLORIA MUSAEALIS. S muzeem nejvíce v minulosti spolupracovaly především Rudné doly, s. p. Příbram.
Vítanou pomoc poskytla Správa uranových ložisek, o. z. Příbram, a. s. Kovohutě Příbram, hornický Spolek Prokop, Cech příbramských horníků a hutníků a další.
Hornické muzeum Příbram na Březových Horách společně s kulturní národní památkou Svatou Horou patří v současné době k turisticky nejvyhledávanějším pamětihodnostem města i regionu.
Podle níže uvedené literatury zpracoval Ing. Jaroslav Minka