Ukladání oxidu uhličitého.

Autor: Karel Sliva <(at)>, Téma: Informace, Vydáno dne: 30. 01. 2009

UKLÁDÁNÍ OXIDU UHLIČITÉHO POD POVRCH PLANETY ZEMĚ

Sklenikový

Oxid uhličitý je pro své velké a stále stoupající množství nejvíce rozšířeným skleníkovým plynem, který způsobuje oteplování ovzduší. Podle údajů ministerstva energetiky USA stouplo vlivem industrializace celosvětové uvolňování oxidu z 342 milionů tun v roce 1860 na 24,5 miliardy tun v roce 2002. Množství tohoto uvolňovaného skleníkového plynu stouplo 72krát. Stoupající trend ukazuje to, že uvolněné množství v roce 1980 bylo 5 miliard tun.

Teplota světového klimatu stoupla mezi lety 1860-1980 o 0,4 °C, od roku 1980 do roku 2002 o 0,48 °C.

Řešením tohoto vážného problému je ukládání oxidu uhličitého pod zemský povrch. Podle propočtů geologů má zemská kůra kapacitu pro ukládání oxidu uhličitého na desítky, možná i stovky let.



Největší úložnou kapacitu mají geologické formace pískovců, které obsahují slanou vodu. takové formace se vyskytují ve většině zemí, často vedle průmyslových zdrojů oxidu uhličitého. Pokud se systémy ukládání budou dále rozvíjet, může cena uložení 1 tuny CO2 klesnout pod 20 eur. V současné době se pohybují v rozmezí 25-60 eur za 1 tunu C02.

V rámci projektu Evropské unie pod názvem RECOPOL se provedlo v Polsku vtlačování oxidu uhličitého do nebilančních slojí uhlí v hloubkách přes 1000 m. Projekt vyhodnotila skupina vědců z Centra výzkumů energií v Utrechtu. Zjistila, že v tomto případě je možno získat z uhelných slojí daleko větší množství metanu a ten využít v místní energetice. Tato výzkumná organizace je členem výzkumné sítě C02 NET. Současně je řešeno ukládání C02 do vytěžených ložisek metanu, zemního plynu a ropy.

Ve srovnání s těmito fakty je zarážející vývoj v otázce využití zemního plynu na Frenštátsku. Ložisko zemního plynuje již otevřeno dvěma jamami. Pomocí vrtů přímo v ložisku je možno snadno získat zemní plyn. Následně by tu bylo možno ukládat i oxid uhličitý.

Statistické údaje podle US Department of Energy
zpracoval Karel Slíva,
ostatní podle Ing. Lubomíra Hájka