Svině toužila v káď
Autor: administrator <info(at)hornicky-klub.info>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 09. 12. 2008Nasral sem se oto na moju Mařu. Na stare kolena se dala na luštěni! Když sem se ju namluval a potym po paru rokach choděni aji zebral za manželku, seděla v kutku a pletla. To bylo fajn, bo na sebe i děcka uštrykovala dycki cosik pěkneho a hlavně originalniho, takže zme za totača něchodili tajak vojaci v jednotnych uniformach, co nabizaly Slezanka či OP Prostějov. Jak starla a děcka odrustaly, čim dal častějši schovavala jehlice co nejdal a do co nejspodnějši šuflady, až se na to vyprdla uplně. Pravil sem se, že je to dobře, bo budě měť včil, když su děcka z domu, vice času na mě, ale to ni! Když cosik furt něgruntuje, do čeho se vehementně snaži zatahnuť aji mě (ale o tym až přiště!), sedi zas v kutku, ale misto jehlic ma v ruce tužku a kuski novin.
Jak to vidí stryk Lojzek
Začala totiž luštiť sudoku. A tak ju to vzalo, že misto teho, aby dala penize na jakusik tu babsku paradu, vraža je do novin a časopisuv či zvlaštnich knižeček sudoku. Pravil sem ji: „Mařo, něchej teho, bo z tych cifer zblbněš! Spomeň se na mojiho tatu, jak furt luštil a jak nam to všeckim, hlavně moji mamě, lezlo na nervy! Včil zje tajak on! Misto aby ses mi věnovala, sediš tu zabunčena a ohryzaš tužku!“ Ani mi na to něodpověděla, enem se podivala tak, že sem rači vzal čopku, galoše a zmiznul Na Upadnicu. Když sem to mezi pivami vykladal kamošum, smjali se na cele kolo. Až se Antek na chvilu zamyslel a potym pravil: „Pamatuješ, Lojzek, na teho maleho štajgra z Bezruča? Teho, jak zme mu řikali gnom, bo kerysik vzdělanec řikal, že to znači zly skřet? Tak ten přeci tež chodil do luštitelskeho kružka a furt se hrabal v časopise Křížovkář a hádankář. S nim tam chodil aji tyn Močkoř z Řepišť.“ „Co bych se něpamatoval. Enemže tyn chlop z Řepišť se němenoval Močkoř, to zme mu enem tak řikali, bo meškal v Řepišťu. Ale pamatuju se, jak raz gnom přišel ku mně a pravil: ,Tak se mi podařilo vyluštiť zapeklitu hadanku!’ Ukazal mi vystřižek z novin, na kerym byl obrazek: velke S, flaška vina, potok a bečka. ,A co ma byť?’ ptal sem se. ,No to maš vyluštiť a ma ti z teho vylezť, že nějake zviře se chce vykupať!’ pravil mi, a oči mu svitily tajak mi, když sem poprve viděl nahu babu. Čuměl sem na tyn obrazek, ale nic mi něnapadlo. Až gnom vitězoslavně pravil: ,To S je jasne, flaška ma vinětu, potok se menuje Žilav a bečka znamena káď. No a když to daš do kupy, tak z teho vyjdě, že: Svině toužila v káď! Čili zvíře se chce koupat! Jasne?!’ Myslel sem vtedy, že mu zkopu řiť, ale zustal sem klidny!“ Zato chlapi včil řvali v hospodě smichem.
A do teho Erďa: „Když zme u tych hadanek, co je to: je to celé černe a ma to jednu nohu? Něvime. No přeci jednonohy černoch! A je to cele černe a má to dvě nohy? Černoch s duma nohami! Ni! Dva jednonozi černoši! A je to cele černe a ma to tři nohy? Tři jednonozi černoši! Ni. Přeci klavir!
Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, vaš Lojzek