Zřejmě navždy je pohřbena v místech řečených Mundloch pod stadionem Bazaly ve Slezské Ostravě strmá výchozí sloj Natálie. Betonovou stěnou ji zakryli při rozšiřování cesty v Bohumínské ulici a město tak přišlo nikoliv o její uhelné „bohatství“, ale především o památku – hmatatelný důkaz těžby suroviny, jež je jinak skryta hluboko pod zemí.
„Je několik málo míst, kde se uhelné sloje dostaly na povrch. Mimo výchozy na Landeku na levém břehu řeky Odry, které byly známy a využívány lovci mamutů před více než dvaceti tisíci lety, to bylo možné spatřit i na Slezské, tedy docela blízko centra města,“ konstatoval Jan Kostruch, geolog ve službách generálního ředitelství společnosti OKD, nyní důchodce.
Když podle něj v 70. letech minulého století upravovali Bohumínskou ulici, bagrovali také úpatí kopce Hladnov. Největší odkop byl od mostu Pionýrů po Muglinov na pravém břehu řeky Ostravice, a to asi sto metrů od „bunkru“ s podzemní nemocnicí z I. republiky. A pod svrchní vrstvou sprašových hlín narazili na skalnatý karbonský útvar, v němž vykoukla sloj.
„Mocnost asi dvacet centimetrů a výchoz přibližně metr nad úrovní silnice,“ uvedl Kostruch. Krajská památková péče a ochrana se o to sice tehdy zajímala, ale vlažně. Svah byl obezděn, Natálie zmizela z povrchu. „Snad by bylo vhodné naznačit ji na betonu barvou a dát tam pamětní ceduli. Je to památka na hornickou minulost Ostravy přímo ve městě,“ doplnil geolog.
Co na to úředníci?
Stará důlní díla či výstupy uhelných slojí neznamenají, že nad nimi bude stát automaticky držet ochrannou ruku. „V tomto konkrétním případě se nejedná o kulturní památku ani o objekt užšího výzkumu v dané oblasti, a tudíž nelze předpokládat, že by se sloj ve střednědobém horizontu stala předmětem památkové ochrany,“ informovala Andrea Vojkovská, mluvčí ostravské radnice.