Jak to včil viděl Antek
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 17. 01. 2008Lojzek Na Upadnici chyběl.
Musim se přiznať, že němam tyn gryf a ani sloch tajak kamoš Lojzek. Ale když včil skoro měsíc Na Upadnici chyběl a na Silvestra dopoledňa nam zavolal, až kerysik z nas za něho napiše pravidelny fejetonek do Hornika, zlekli zme se, a všeci se rači ode mě, bo na muj mobil Lojzek volal, otočili řiťu. Slibil sem mu, že to zařidim a zmačknul červene sluchatko na telefoně. Obratil sem se na kamoše a chtěl cosik řecť. Enemže mě předběhnul Poldek: „Volal tobě, pisať buděš ty! A poslední přani každeho se ma splniť, ni?! My ti akurat tak možeme trošku poradiť, co s tym, a o čim pisať.“ Řeknul to tak rezolutně a ostatni tak rychle přykivli, že sem ztratil odvahu aji řeč im to rozhodnuti vyvracať. Zmoch sem se enem na hlesnuti: „Tuš o čim to budě?!?“ „Dame se po zelene a snad nas cosik napadně, ni?!,“ navrhnul Jiřik a už maval na vrchniho Zbyňďu.
Ten tajak kdyby to čul, hrnul se ku nam s plnym tackem zelenych štamprli. „Ty zje asi jasnovidec, ni?,“ pravil Poldek Ale Zbyňďa se enem usmjal a pravil: „Ni, ale před tym niž volal vam, zavolal Lojzek mi, zeptal se kolik vas tu je a že potym, až s nim domluvitě, vam mam doněsť na jeho učet po jedne zelene! A mam se tež zeptať, kery z vas budě cosik pisať, bo temu mam dať sebu dom flašu ferneta…,“ něstačil ani dořecť, jak se chlapi sami hlasili, že oni to napišu. Enem Poldek zustal charakter a rezolutně pravil: „Rozhodli zme, že to budě Antek, tak se to vyžere a pozdějši aji vyslope sam! Na zdravi Lojzka!,“ zvednul šamprlu zelene a kopnul ju do sebe. Polkli zme a začali nahlas přemyšlať o tematě fejetona. „Ja se myslim, že bys měl hlavně napisať, čemu Lojzek chybi!,“ radil jako první Juzek. „To by sice šlo, ale mysliš se, že chce vyzradiť, co ho na sklonku teho roka potkalo? Něbudě to chceť ututlať?,“ namitnul sem. „Jak ja znam Lozka, tyn s tym tajnosti robiť něbudě! Co se stalo, stalo se!. O našich osudach přeci rozhoduje vyšši moc! To my němožeme ovlivniť, aji když moc chceme!,“ tvrdil katolik Poldek. „Ja sice tež věřim, ale myslim se, že věčinu věci přeci enem ovlivniť možeme. A tak to moch možna aji Lojzek! Kdyby třeba dodržoval desatero a nespachal ani jeden ze sedmi smrtelnych hřichuv, seděl by tu včil s nami a my se němuseli namahať naše mozki za něho!,“ pravil trochu nasraně Jiřik. „Je fakt, že Lojzek neni žadny svatoušek, ale to, co se stalo jemu, to se mohlo stať každemu z nas. A tak to rači něchame na nim, až se ty duvody svoji absence napiše sam,“ uzavřel sem tyn dišput. „Pokuď k temu ale budě mět šancu …,“ rypnul se ešče raz Jiřik. To už ale po nim šastnut pivnim tackem inač dycki klidny Erďa a na omluvu hned přidal svůj obligatni frk:
„Při navštěvě blazinca se pta navštěvnik ředitela, podle čeho rozhoduju, kdo budě do blazinca zavřeny a kdo ni. Ředitel vysvětluje:"No my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil".
Návštěvník pravi: "Aha, rozumím, normální člověk vezme kýbl aby to šlo rychleji, že?
Ředitel: "Ne, normální člověk vytáhne špunt … Chcete pokoj s balkonem nebo bez?
Fajne, ni?!
Tuš aji za Lojzka zdař buh a v tym novym roku 2008 hlavně zdravi.
Bo jak oněmocnime tak se nědoplatíme a všecko ostatní se budeme museť ukrasť!
Antek