Už aji děcka maju hosip
Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 18. 12. 2007Seděli zme v sobotu Na Upadnici a bylo nam smutno. Ni že bysme byli jaksik zvlašť nadšeni, až na modreho ptaka Jiřika, ze sučasne politicke a hlavně socialni situace v našim statě, ale aji tak zme se všeci museli přiznať, že na oslavy 17. listopada se tu na Ostravsku a Karviňsku všeci vysrali. Enem v Praze a Brně se cosik dělo, ale tu klid po pěšině. „Synci, spomenětě se, jak v roku 1990 v televiznim kabaretě Možna přidě i kuzelnik se robili Labus a Kaiser řiť z teho, že za deset patnasť rokuv něbudu naše děcka o tych revolučnich dňach, kere nam tak obratily životy naruby, nic věděť?
Jak to vidí stryk Lojzek
A viditě, je to tu! Když sem se zeptal moji šestnactilete vnučki, co se vlastně teho 17. listopada stalo, tak ni že něvěděla o roku 1939, ale ani o tym 1989!,“ posmutněle konstatoval Antek. „Aspoň se ti přiznala, že nic něvi. To muj vnuk pravil, esliva se vtedy něupalil jakisik Palach… Myslel sem se, že se ze mě robi srandu, ale un to myslel važně! To je potym tragedyja! Co ty děcka v te škole uča?! To by furt chtěli pani učitele přidavať na platach a něumija děckam vysvětliť ani take zakladni věci!,“ rozohnil se Jiřik „Ja bysem im dal stavku! Vzať bile pendreky, abysme im něpošpinili ty jejich bile košule a halenky, a valil bych učiteluv hlava něhlava,“ ešče dodal. Ale potym se uvědomil, že nahral na smeč Antkovi, a tak na jeho poznamku, že „modři ptaci su stejni tajak rudi komanči, by enem každemu nařizovali a když něposlucha jak oni chcu, tuž by je prali hlava něhlava“, ani něpipnul. „To si fakt notně pořehnal, Jiřik! To přece neni o tym, že učitele něumija, ale o tym, že něvěďu, co maju robiť. Jedna ministryňa pravi to, druha zas ono, a přitym im zruša osnovy, kerymi se roky řidili! A co potym maju robiť?! Něřikam, že su všeci bez viny, ale věčina asi ja. Budeme se muset chvilu počkať, až se to nove školstvi trochu sedně a přidu novi učitele a učitelki,“ zastal sem se naši školni inteligence. „Na druhe straně je fakt špatne a zaražajuci, že už ti naši tynejdři, jak se jim po aglicki nadava, maju hodně velki hosip. Bo přeci museli všecko slyšeť od rodičuv, ni?,“ dodal sem a vyčitavo se podival na Antka. Tyn enem sklopil oči, bo mu bylo jasne, co tym myslim. A tak enem aby řeč něstala se potichučki zeptal: „A co je to tyn hosip?“ „Něviš? HOvno SI Pamatuju!,“ vysvětlil sem mu ze smichem. A to bylo dobře, bo se taka ta dusna atmosfera, kera se dycki zrobi jak dišputujem o polityce, uvolnila. A chytil se aji Erďa ze svojim frkem:„To chlop při velice intimni chvilce pravi partnerce: ,Ani nevím, proč se s tebou miluju, když jsi tak škaredá?!’ ,Ale no tak! Něco pěkného snad ve mně je!’ ,Jistě, ale to za chvíli vytáhnu!’
Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, vaš Lojzek