Vikend jak když vymaluje

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 13. 10. 2007

Seděli zme v ponděli odpoledne Na Upadnici a čekani na televizni přenos fotbala Žižkov–Banik sme se kratili dřistami o pravě uplynulym vikendě. „To zas raz ti synoptici trefili kozla!,“ začal dišput Juzek. „Kemu a za co zas tak škaredě nadavaš? Kdo je jakisik synoptik?,“ zeptal se ho Antek. „Něčitaš, něviš. Synoptik je meteorolog, kery skuma všecki meteorologicke jevy zaznamenane na velkim uzemi, třebas v cele Evropě, a podle nich potym předvida počasi na dalši dni,“ vysvětlil sem mu učeně za potlesku cele hospody. Přidal sem obvykle herecke pukrle a dali posluchal Juzka.

Pivar„No tak ti meteorologove, aby mi každy rozuměl!, předpovidali na vikend zimu a občasny dešť. Rosnički v televizach nam s usměvem radily, až se zebereme tluste svetry, deštniki a čopki na hlavu. A zatym bylo těplo až mdlo! Aji psi se prali o chladek. Tak bylo nadherne to vikendove babi leto!,“ rozplyval se dali Juzek. „No, z okna to fakt vypadalo fajně a těple,“ pravil mu na to ze smichem Jiřik. „Jak z okna, ty gnype, byli zme z moju celu sobotu venku. Jezdili po Ostravě ve starych tramvajkach, čučeli na parni lokomotivy a spominali na ty stare dobre časy našiho mladi,“ štěknul po nim Juzek. „Ja, byly to krasne časy, když stě v babim letě jezdili komarkem v modrych svazackich košulach a s pokřikem ,My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova!’ stavjať do Kunčic tu jeho Novu huť,“ kuckal Jiřik smichem, ale před pivnim tackem, kery po nim Juzek hodil, už něstačil uhnuť. Tuž enem heknul, hladil se ruku zarudnute čelo a konečně držel pysk.

„A co ty, Lojzek? Krom teho vědeckeho vyšplechtu si o svojim vikendě ani něšpitnul. To ty si asi seděl doma a z okna pozoroval, jak dole na cestě seru psi!,“ dobiral se mně Antek. Něchal sem to bez povšimnuti a svěřil se kamošum ze svojimi vikendovymi zažitkami. „V podstatě ma Antek pravdu. Enemže sem nečučel z okna na psy jak seru, ale travil sem sobotu ve vlaku a potym pod hospodskim větrakem. Cyrilkuv synek totiž slavil v Meziřiču šedesatku. A nas z Mařu tež pozvali. Popisovať svoji tradični patalie z malym oblekem vam už něbudu, ale jakž takž sem se do galat i saka narval, ale nesměl sem se ho zapnuť, abych pry něvypadal, jak pravila Mařa, něesteticki! Takže dopoledne ve vlaku, odpoledne v restauraci, večer při slivovičce u Cyrila a v nedělu po poledňu zas ve vlaku. To byl muj těply, slunečny vikend. Dom sem přijel přežrany, přepity a přezpivany. Bylo mi tak zle, že sem ani PPP (Pivo Prvni Pomoci) do sebe něvpravil. Co vam mam řikať,“ přiznal sem, a chlapi řvali smichem.

Malem im utik aji tradični Erďuv vtip: „Jak praviš o tym vlaku. To jedě rychlik, naraz vyjedě z koleji do pola, chvilu tam kličkuje a zas se vrati na koleje. Pruvodči řve na mašinfiru: ,Co blbneš, Karle?!’ ,No co! Jedu a na kolejích leží Jirka Pech. Co bys udělal ty?’ ,Asi bych ho přejel!’ ,No to jsem taky chtěl, ale on mi utekl do pole!’

Fajne, ni?!“

Tuž zdař buh, vaš Lojzek