Je manželka jak zlaty slup

Autor: Redakce Horník <josef.lys(at)okd.cz>, Téma: Zábava, Vydáno dne: 03. 07. 2007

Tak už se to provalilo! Dobře naplanovanu akcu zme „nachytali“ Jaryna s tymi jeho utajovanymi rostlinkami. Pomoch nam ku temu vrchni Zbyňďa, kery mu nakukal, že v hospodě nikdo neni a že sedime všeci vzadku na zahradce. Jaryn se tak hned hnal ku oknu a začal ty svoje milovane ogurečki, rajčatka a paprički s něžnymi slovičkami zalivať a kypřiť im v tych květinačkach hlinu.

PivarVtym zme ho obstupili. Jaryn čekal, že se mu budeme smjať, ale namisto teho zme ho, podle domluvy, chvalili. Naduval se a točil tajak holub na bani, jak byl na tu svoju hospodsku zahradku hrdy. Naraz se ale zachmuřil a skoro aji rozbečel. „Co je?“ zeptal se Poldek. „Nic, enem sem se uvědomil, že v době, kdy se tu budu sklizať plody moji těžke prace, ja budu u mořa!“ pravil. „No a co?! Tak to sklidime a schovame v pivnim sklepě, než se vratiš!“ uklidňoval sem ho. „Guvno schovatě! Jak vas znam, tak to všecko zežeretě jako přilohu ku tym blivajzum co tu vařa,“ tvrdil Jaryn. Sotva to dořeknul, vyřitil se ze dveři kuchař Karel. Dva metry vyšky a sto dvacet kilo vahy se ze sekačkem na maso řitilo na Jaryna. V posledni chvili zme Karla zadrželi, uklidnili a poslali spatki ku kotlam. Zdařilo se to snadno, bo un je, i přes to jak vypada, hodny, mirumilovny synek a dycki da na dobre slovo! Jaryn se sice klepal tajak ratlik, ale aji přesto řval, že před odjezdem všecki rostlinki postřika pesticidami, abyzme mu urodu nězežrali. Nasraně zme odešli a něchali ho z jeho starosťami o urodu. „Něpřipada vam někdy jak baba když ma ty svoji dni?“ začal Jaryna pomluvať Antek. „Každy zme nějaki! S tym nic něnarobiš. Ale za manželku bysem ho, v připadku, že by fakt byl baba, nechtěl! A kdyby už se tak stalo, tuž by asi, aji když sem zastaňcem teho, že ženu ani kvitkem něpraštiš, paru razy po pysku či řiti dostal. Bo jak pravěli už moja maminka: ,Žena je tajak zlaty slup. Občas se ale musi oprašiť!’ Ja, byla to mudra ženska!“ pravil sem mu na to. „Svata pravda! A vitě čemu chlopi biju svoji manželki? Ni?! Bo se to osvěčilo!,“ vrazil trochu srandy do teho našeho uvažovaňa Jiřik, kery už se odbyl všecki posměšky od kamošuv na jeho pobyt ze mnu v Pařyžu a vyrovnal se z nimi. „Nezje ty z dvojčat?“ zeptal se ho ze smichem Poldek. „Ni! Čemu?“ „Bo tak blby němože byť enem jeden!“ řval smichem Poldek a smětal na hajzel, aby kerusik od Jiřika něchytnul. Naščesti se do teho vložil s frkem Erďa:
„To se raz na ranni šichtě stěžoval jeden haviř kolegum v rubaňu: ,Představtě se, že sem se dneska o pul druhe v noci zbudil a dostal strašnu chuť na sulož!’ ,Tak si zbudil robu, ni?!’ ,Guvno! Rozchodil sem to!’
Fajne, ni?!“
Tuž zdař buh, vaš Lojzek